•  

V roce 1861 vznikla myšlenka na založení divadelního spolku, první představení se uskutečnilo v září stejného roku v bývalé zámecké kapli. A to nadšení do divadla vydrželo dalších 160 let. V roce 2021 nevíme, co bude za týden a zda budeme moct výročí patřičně oslavit. Pojďme si tedy alespoň virtuálně připomínat ty nejdůležitější mezníky z naší dlouholeté činnosti. A aby to bylo zajímavější, nepůjdeme chronologicky, ale podle měsíců a jejich významných událostí napříč 160 lety.

 

 

Slavíme 160!

 

 

ÚNOR 1937

 

Málokterý ochotnický spolek se mohl na konci 19. století pyšnit vlastním divadlem. To naše Jiříkovo, přestavěné z bývalé budovy kasáren, stálo od roku 1881 na rohu ulic Na Valech a Divadelní. S poděbradskými ochotníky zažilo nejrušnější období začátku 20. století, první světovou válku a rozkvétající prvorepublikové lázně. A i přesto, že kapacita přesahovala 400 diváků, přestávalo nakonec svými rozměry stačit a plánovala se velkorysá přestavba, kterou měl zajistit uznávaný divadelní architekt Jindřich Freiwald. K té ovšem nedošlo, protože divadlo v noci z 21. na 22. února 1937 vyhořelo.

 

V archivu Polabského muzea se dochoval výpis z policejní zprávy: „22. února ve tři hodiny 20 minut bylo zjištěno, že z budovy Jiříkova divadla vychází hustě kouř. Po učiněném poplachu dostavili se v několika minutách na místo členové hasičského sboru poděbradského se svým velitelem p. Blažkem v čele za jeho vedení byly pohotově činěny přípravy ku zdolání ohně, který uvnitř budovy řádil. Při otevření dveří objevil se hrůzný obraz, jak ničivým živlem zachváceno jest jeviště a lože divadla. Požár rychle se přenášel na balkony a vnitřní zázemí, takže v tom směru se již nic zachraňovati nedalo. Hasiči museli se omezit na lokalisování požáru, kterým byla nejvíce ohrožena vedle stojící budova dívčí školy. Po tříhodinovém úsilí podařilo se dalšímu rozšíření požáru zabrániti. Avšak z budovy divadla zůstaly jen holé stěny. Večer před požárem bylo tu představení /divadelní/ které skončilo o 23. hodině. Hasičská hlídka provedla pravidelnou prohlídku než bylo divadlo uzavřeno, nic podezřelého však shledáno nebylo. Požár patrně povstal od kamen u kulisárny. Škoda způsobená požárem činí nejméně 600.000 Kč a jest jen nepatrně kryta pojištěním (…).“

 

Mimo vybavení divadla shořelo mnoho zapůjčených věcí, například projekční přístroj, 4 reflektory, 2 plyšové pohovky, housle pana Knoblocha, basa hudebního spolku Hlahol a také mnoho dalších divadelních rekvizit, jak popisuje článek z měsíčníku Divadelní tribuna. Shořel také celý archiv divadelního spolku sahající až do roku 1861. Ale přeci jen se podařilo zachránit několik vzácných maličkostí: „Hasiči zapojili motorovou stříkačku na hydrant u divadla a mohutnými 4 proudy zápasili se zhoubným živlem. V té době – jakoby zázrakem – obrátil se vítr na východ, jen asi na krátkých 5 minut, takže dusivý dým z chodby divadelní se uvolnil. V této krátké době, s opravdovým nasazením života, vnikl do šaten, rozbiv dříve rukama okenní tabulku, p. M. Kraus, městský úředník a režisér ochotnického spolku ‚Jiří‘ a vynesl společně se školníkem dívčí školy p. Aloisem Trajkanem 2 kožichy, patřící pí Havsové, kufřík obsahující kožešinu stříbrné lišky, kabelku z krokodýlí kůže pí. B. Knoblochové, choti advokáta, 4 obleky a konečně radiový přístroj, který od něho převzal v nejvýš kritické chvíli předseda spolku p. JUDr. Knobloch.“

 

A tím Poděbrady pozbyly své skromné, ale vyhlášené Jiříkovo divadlo, které sloužilo kulturním akcím necelých 56 let a na jehož jevišti začínala Leopolda Dostalová a hostovaly další slavné osobnosti, například Eduard Kohout, Rudolf Deyl st. či Vlasta Fabiánová. I přes následující snahy ochotníků a příznivců, divadlo nebylo již nikdy obnoveno a Divadelní ulice zůstává bez divadla. Na památku této nešťastné události pořádá pravidelně DS Jiří své valné hromady v druhé půlce února.

 

Zdroj: archiv Polabského muzea, Kroniky DS Jiří

 

 

BŘEZEN 1937

 

„Nyní jest tedy divadla Jiříkova konec. Konec? Ó ne, jistě ne. Teprve teď s novým nadšením a houževnatostí chopí se všichni přátelé divadla usilovné práce, aby záhy nové, krásnější divadlo poděbradské bylo postaveno. Jako bájný pták Foenix vznesl se obnovený, zkrásněný z plamene, tak se vznese z plamene nadšení a obětavosti nové divadlo Jiříkovo. Tomu dílu dokonalý zdar!“ Poděbradské noviny, březen 1937

 

Jiříkovo divadlo sloužilo ochotníkům a všem činným poděbradským spolkům necelých 55 let, a i když bylo postupně upravováno, přestávalo svojí kapacitou stačit jak divadelníkům, tak divákům. V roce 1920 vznikl Sbor pro postavení Jiříkova divadla, jehož cílem bylo získat potřebné finance a zajistit přestavbu divadla, aby bylo moderní a odpovídalo vysokým nárokům lázeňského města. Během let vzniklo několik návrhů, ale reálných výsledků sbor dosáhl až na konci roku 1936, ve kterém jednal s městem o darování sousedící parcely dívčí školy na potřebné rozšíření pro nové divadlo, které mělo pojmout 600 diváků. V únoru 1937 stávající Jiříkovo divadlo vyhořelo, a i když se celá situace zkomplikovala, věci se daly do pohybu o to rychleji.

 

Už 1. března 1937 přišel výboru dopis z Bratislavy od rodilého poděbraďáka ing. arch. Vojtěcha Šebora, který nabízel své služby na vypracování nového návrhu. A 12. března se v Praze sešla skupina architektů, aby pro nové divadlo určila nejvhodnější místo ve městě. V úvahu přicházel například i lázeňský park v části u nádraží a divadlo by se tak mohlo propojit i s novou koncertní síní. Architekti park posléze zastavět nedoporučili kvůli vyšším nákladům, a protože by město přišlo o významnou zeleň v centru. Nakonec se vrátili k původnímu místu na rohu ulic Divadelní a Na Valech, ovšem s podmínkou, že parcela bude rozšířena podle původního návrhu o sousedící školu.

O rok později vypsalo město veřejnou soutěž na projekt nového divadla, do které se přihlásilo 30 návrhů. Mezi autory byli např. architekti Vojtěch Šebor, Vojtěch Kerhart, Emanuel Hruška, Max Urban a architekt divadla v Hronově Jindřich Freiwald. Aby byl maximálně využit celý asymetrický pozemek, hlavní vchod nového divadla byl přesměrován do ulice Na Valech. Ochotníci se mezitím přesunuli na přátelské pozvání divadelního spolku Tyl do sálu Občanské záložny, kde se oba spolky v březnu 1938 opět propojily.

 

Na začátku roku 1940 zastupitelstvo po dlouhém rozmýšlení vybralo dvojici architektů Freiwalda a Böhma, ale krok to byl pouze symbolický, protože válečná situace nedovolovala civilní stavby. O rok poději byla zbořena i dívčí škola, dnes na jejím místě stojí tři stánky a na části pozemku původního divadla vznikla budova České pojišťovny. Ale poděbradští ochotníci se s malou scénou Prozatímního divadla na Záložně nespokojili…

 

Zdroj: archiv Polabského muzea, J. Hilmera: Česká divadelní architektura (1999), kroniky DS Jiří

 

 

Foto z her najdete také na www.dsjiripodebrady.rajce.idnes.cz

ferman pro členy