•  

Odhalení


Mystifikace je úmyslné oklamání, předstírání něčeho, co sice není, ale možná by být i mohlo. Za tím účelem mystifikátor používá skutečná fakta, reálie, které mají mystifikaci dodat zdání reality, důvěryhodnosti a serióznosti. (Podlé této definice může mít člověk občas pocit, že i reálný život je jedna velká mystifikace, ale to sem nepatří...) Mystifikace záměrně stírá rozdíly mezi pravdou a fantazií, přičemž právě tohle nerovné manželství pak může dát vyniknout komice příběhu. Také naše hra je mystifikací, ale kde je hranice mezi realitou a fikcí, to si musí určit každý divák sám! Přesto s jednou pomocnou radou přispěcháme hned úvodem. Všechny postavy příběhu jsou smyšlené až na dvě skutečné historické osoby, a to mladého Franze Kafku a jeho dědečka Jakuba Lewyho. Oba dva se v inkriminovaném roce 1896, kdy se naše „Odhalení“ odehrává, skutečně v Poděbradech pohybovali.


Osoby a obsazení

Bohumil Mládek, starosta Poděbrad                                      Jaroslav Koloděj

Bořivoj Šťavel-Polabský, radní, řídící učitel a místní básník  Miloš Novák

Karel Schischka, 1. radní a majitel sklárny                            Václav Charbuský

Jaroslav Krásný, radní a advokát                                           Petr Bárta

Jan Fouček, tajemník městské rady                                       Zdeněk Havlas

Božena Klincmanová, vdova, hostinská                                 Jana Pospíšilová

Marie Málková, posluhovačka v hostinci                             Bedřiška Rybáčková

Alois Kaška, redaktor poděbradských novin                           Milan Hercik

Václav Pošta, poděbradský děkan                                          Jiří Pospíšil

Julie Křížková, manželka poštmistra                                    Nataša Doležalová

Anna Šťavelová, manželka řídícího učitele                             Helena Lišková

Zdena Šišková, dcera továrníka Schischky                              Barbora Bilinová

Adolf Červínek, potulný muzikant a místní donašeč                Martin Vácha

Jan Maťátko, obecní policajt                                                   Karel Schuh

Jakub Lewy, obchodník z Poděbrad                                       Jan Najman

Anastázie Našincová, chytrá paní z Poděbrad                        Eva Nováková

Augustin Bělka, pražský architekt                                           Martin Daněk

Franz Kafka, vnuk pana Lewyho                                             Martin Kočí

Ruda Šťavel, syn řídícího učitele                                            Václav Dobiáš

Růženka Křížková, dcera paní poštmistrové                           Jana Langrová


Text sleduje                                         Eva Pudilová, Lenka Špringerová

Technická spolupráce                         Jiří Folprecht, Zdeněk Havlas, Jaroslav Koloděj, Petr Kvapil, Petr Kvasnica, Jakub Liška, Milan Mojžíš, Jiří Pospíšil, Martin Pospíšil

Hudba                                                  Jan Frič

Výprava                                               Petr Němec

Představení řídí                                   Vlasta Kočová

Režie                                                   Ladislav Langr


Slovo autora

Během své novinářské profese jsem měl možnost přímo pozorovat, jak se chovají a jednají (ve chvíli, než se obrazně řečeno „zvedne opona“, případně chvíli po té, co „opona padne“) mnozí politici, umělci, sportovci i kapitáni průmyslu. Tedy lidé, kteří ve svém oboru takzvaně „dělají“ dějiny. Zkrátka byl jsem při tom, když tyto osobnosti (mimo zorné pole veřejnosti) na chvíli přestávali hrát svou společenskou roli.  Řada jiných kolegů z podobných setkání či informací z druhé ruky vytěžila nejrůznější „dráždivé a zasvěcené“ zpovědi tajemníků, bodyguardů, kuchařek (a kdoví koho ještě), které někdy až s patogenní chutí popisují, jak se mocní a slavní tohoto světa chovají v nedbalkách. Je pravda, že lidé odnepaměti velmi rádi koukají jiným pod pokličky, přičemž své vlastní soukromí si každý zase velmi ostražitě chrání. Ale abych se přehraboval v prádelníku a nahlížel do odpadkových košů, to rozhodně není cesta, kterou bych se chtěl vydávat.

Odhalení je  komický mystifikační příběh, který spojuje realitu s fantazií, přičemž tímto způsobem  lze skutečně odhalit cokoliv! Při psaní jsem záměrně zapomněl na všechny konkrétní tváře a jména a před očima se mi odvíjel pouze jakýsi anonymní film o možném jednání podobných lidí. Je jedno, jestli v daném okamžiku rozhodují o osudu světa, obce, podniku, nebo rodiny. Svým způsobem si jsou v mnohém podobní. A pak už vlastně jen zbývalo ten anonymní záměr pojmenovat a zasadit do nějakého vhodného času a prostoru. Vybral jsem proto konkrétní historickou událost a začal fabulovat, jak by se to celé pozitivní vyústění děje (kterým bezesporu odhalení pomníku Jiřího z Poděbrad je) mohlo třeba vyvíjet s vědomím, že i chytří a mocní lidé mají své lidské slabiny, že i vpravdě historická rozhodnutí mohou být dílem náhody a stejně tak, že i nahodilá improvizace je někdy úspěšnější, než dlouhodobá strategie. Je to také o tom, že s funkcí ještě nikdo nezískává patent na rozum a že hloupost a závist je nesmrtelná.

To je věčné téma, které byť v tomto případě zasazené do historického kontextu Poděbrad, zdaleka nepřináší jen lokální příběh. Také proto se v této své první zveřejněné hře dotýkám tématu s patřičnou dávkou pokory. A také proto jsem zvolil i nezbytnou nadsázku, která s sebou snad přinese i sebeočišťující smích. Rozhodně není mým záměrem zesměšňovat konkrétní osoby ani skutky. Chtěl jsem se jen pokusit (s využitím skutečných historických reálií) pobavit diváky historizující divadelní fraškou. A všem hloubavým teoretikům rád předem přiznávám, že inspirací mi skutečně byl Jaroslav Hašek, jehož mystifikační humor je mi v některých ohledech velmi blízký.


Ladislav Langr

 

(klikni na obrázek)

 

 

Foto z her najdete také na www.dsjiripodebrady.rajce.idnes.cz

ferman pro členy