MARATON S PARDÁLEM V ZÁDECH
aneb
TRADICE PODĚBRADSKÉHO ČTENÍ
Každý, kdo je z Poděbrad a okolí, ví, co je 24-hodinový maraton čtení a kdo ne, buď z Poděbrad, Nymburka a přilehlého okolí není, nebo neumí číst. To si musí myslet každý, kdo se zadívá do historických pramenů tradice, která začala deset let po Sametové revoluci. Vždyť za uplynulých třináct ročníků zde vystoupily více jak dva tisíce lidí.
Originální akci zahájil výstřelem ze startovní pistole dr. Ladislav Langr, dnes poděbradský starosta, muž, který se umí chopit také pera. Je autorem divadelních her, které hraje jeden z nejstarších ochotnických souborů v zemi, více jak 150 let nepřetržitě existující Divadelní spolek Jiří. Na bedrech členů tohoto souboru ležely také první ročníky čtecího maratonu. Nikoli náhodou. V Poděbradech se v pětiletce kolem roku 2000 právě renovovalo Divadlo Na Kovárně, domovská scéna DS Jiří a vznikla potřeba na to poukázat nějakým „happeningem“. Tak se aspoň původně Čtení označovalo. A to nejen přivábit diváckou obec a probudit zájem veřejnosti, ale dostat se i do zorného pole politiků a potenciálních „andělů“, jak u divadla přezdívá mecenášům. 24-hodinový maraton tak vznikl jako jednorázová akce, ze které se vyklubala tradice.
První ročníky se odehrávaly ještě v budově České pojišťovny na kolonádě. DS Jiří oplývá širokou členskou základnou a z ní také povstal člen nejsršatější, který postupně převzal otěže organizace, bard a elektrovynálezce Martin Vácha. Díky jeho osobní síle a kontaktům na kulturní obec přesahující rámec regionu se Čtení záhy vyprofilovalo v masovou akci, kde vedle dětí a studentů, lidí všech profesí a bez rozdílu věku, vystoupily také mnohé známé osobnosti. Ovšem sršatost hlavního hybatele byla toho druhu, že se posléze po několik let svému maratonskému dítěti nemohl věnovat. A tu povstali v roce 2006 další členové spolku, Martin Kočí a Václav Dobiáš a ujali se pokračování tradice. S nimi se program zkrátil, více se v něm muzicírovalo a orientoval se na omladinu. Čtení začalo putovat po poděbradských scénách jako Zámecký biograf, sál restaurace Netopýr, či Na tenise.
V roce 2009 se Martin Vácha ve velkém stylu na scénu vrátil. A tou scénou pro opět znovuzavedený čtnářský maraton zůstalo už podnes foyer Divadla Na Kovárně. Nikdy ale nevstoupíš dvakrát do téže řeky, praví moudré pořekadlo. Původní důvod happeningů pominul. DS Jiří už má své fungující divadlo. A čtenářský maraton se tak nějak přirozeně stal závislý na Martinově osobnosti, arci bez zdravého jádra spolupracovníků a zaštiťujících organizací by to nešlo. Martinovy životní proměny a peripetie, se však nemohly nepromítnout i do charakteru akce. Vrátil se sice původní koncept Čtení rozvrženého do bloků podle žánrů literatury, ale sám hlavní protagonista a jeho noční básničtí kumpáni vnášeli do poklidných poděbradských vod jistý druh záplavy.
K tomu malá odbočka. Martin byl třicet let členem literární Skupiny XXVI, tedy posvěceným básníkem. A v posledních dvou létech svého padesátiletého života, který se uzavřel na staré hradecké silnici 5. prosince 2012, se vyprofiloval v putujícího ahasvera, rebela s helikonkou a kytarou. Mohli jste ho potkat, ba nejspíše i potkali s buřinkou na hlavě, dlouhým mantlem, pod nímž svítila stylová kostkovaná košile (ovšem pouze s krátkým rukávem), károvaný motýlek kol krku, na nohou boty, kterým chyběly už jen psí dečky. Zkrátka nóbl šarže – z ulice, nikoli ovšem té televizní... Na helikonku se Martin naučil během několika týdnů kvůli roli v mystifikační komedii Odhalení. Tento um se mu později hodil pro získání trvalého angažmá na Karlově mostě. Tam skládal a pak večer co večer vystupoval se svými písněmi, básněmi a skeči na štacích jimiž bylo Jiný kafe a klub Blaze na Žižkově, Šatlava na Malé Straně, Hospoda U strejčka v Nymburce a pár poděbradských restaurací a nočních podniků. Pod novou identitou, již jako Bard Léopard Poděbradský, exceloval v Kabaretu Bardů a začal také točit klipy, které filmoval jeho kamarád Jirka Vetešník. Na posledním z nich, nedotočeném, se Martin producíruje po ulicích Poděbrad s opravdovým pardálem...!
Čtení se v roce 2013 málem nekonalo. Ale zjistilo se, že některým lidem by maraton chyběl. Ustavil se pomyslný „Kruh přátel BLP“ z opravdu věrných, kteří zastupují Martinovu rodinu, město Poděbrady i Nymburk, DS Jiří, čtenáře věrné Čtení a renomované básníky, v to počítaje i ty z mokré čtvrtě. Letos si tedy připomeneme rozkošatělou osobnost Martina Váchy symbolicky 2,4 hodinami čtení a dáme samozřejmě průchod všem, kteří přijdou něco říci, zazpívat, zatančit, sdělit. Bude-li maraton pokračovat dál a v jaké podobě, neví se. Ve foyer divadla najdete odpovědní lístky s otázkou, zda o takovou tradici stojíte. Třeba na nich něco vzkážete. Je to ve společných rukou. Nebo ve hvězdách?
Jakub Zahradník, listopad 2013